Selhávání komunikace a popírání strachu

Domníváme se, že ve veřejném (ale nakonec i osobním) prostoru zcela zásadně selhává komunikace, a jednou z příčin je nedostatečná či vůbec žádná legitimizace strachu jakožto přirozené reakce na změny, nové skutečnosti či ohrožení. Možná to vyplývá z povahy naší civilizace, ve které musíme být silní, všechno zvládnout a vědět. Ale lidé mají právo mít strach a obavy z dosud neznámé vakcíny, z přílivu migrantů z jiných kultur, z rozhodování světových velmocí v rámci snahy redukovat klimatickou změnu. Atd., atp. Tyto obavy jsou přirozené a oprávněné, a jako takové by měly být i uznány, legitimizovány a komunikovány. Dokud ale budou naopak zesměšňovány, dehonestovány a nálepkovány jako "popírači", "hlupáci", "rasisti" a podobně (a podobně a podobně), tak se jen bude vyostřovat polarizace a nikdy se nedomluvíme. Na osobní, celonárodní, natož mezinárodní úrovni. Zkusme přijmout strach a reakce na něj jako přirozenou součást prožívání. Jako psychologové bychom o tom měli nejen vědět nejvíc, ale také se pokoušet své znalosti využít celospolečensky. 

Máte podobné či úplně jiné postřehy, myšlenky či nápady? Sem s nimi, nezůstanou ladem.